Briquet griffon vendéen (Briquet griffon vendéen, Medium Griffon Vendeen)

Briquet griffon vendéen je velmi vnímavý, ale také rozhodný a odhodlaný. Chováním je velmi iniciativní, energický a vitální, s obrovskou životní sílou.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Medium Griffon Vendeen; fr.: Briquet griffon vendéen

PŮVOD:
Briquet griffon vendéen je jediným plemenem, které si stále ve svém pojmenování drží slovo „Briquet“, což v překladu znamená „středně velký pes“. Jejich selekce se datuje do období ještě před 1. světovou válkou, Comte d´ Elva.
Briquet griffon vendéen je harmonickou a vylepšenou „zmenšeninou“ Grand Griffon Vendeen, který je sice noblesní, avšak postavou dosti zavalitý pes. Díky válkám byl několikrát zničený, ale opět se objevil v roce 1946 ve Fontenay le Comte (Vendée). V současnosti můžeme najít mnoho jedinců opravdových kvalit, skupina psů typu „Briquet“ vyhráli v roce 1995 trofej Francie a další početné skupiny se pouštějí do lovu černé zvěře.
POPIS:
Briquet griffon vendéen je griffon postavou dosti zavalitý a robustní, avšak dobře proporcionální.
Lebku má mírně klenutou, dosti krátkou a ne příliš širokou, s dobře definovaným stopem. Nos je silný a černý, u psů s bílou

a oranžovou srstí je tolerována hnědá barva nosu, s dobře otevřeným chřípím. Rty nemá příliš vyvinuté, dolní čelist však obře překrývají, jsou pokryté hojnými kníry. Oči má velké, tmavé a živé, s dobře zřetelným obočím, které však oko nepřekrývá. Spojivka nesmí být viditelná. Uši má úzké, ohebné a emné, jsou pokryté dlouhou srstí, stočené dovnitř, jsou posazené nízko, pod úrovní očí a nedosahují konce čenichu. Čenich je rovný a dosti krátký, je stejné délky jako jeho lebka, ve svém konci není příliš široký. Krk je dlouhý a elegantní, bez laloku. Záda má pevná a krátká, jsou rovná nebo velmi mírně stoupající. Bedra jsou rovná, svalnatá a dobře spojená. Hruď není příliš široká, je vcelku hluboká, dosahuje úrovně loktů. Žebra má mírně kulatá a boky plné. Ocas je u základu silný, směrem ke konci zašpičatělý, je nasazený vysoko, nošený šavlovitě, nikdy však srpovitě zahnutý, je dosti krátký. Končetiny má dosti silné, nejsou však těžké, jsou vertikální a paralelní. Ramena jsou dlouhá, čistá a mírně sešikmená. Tlapky nemá příliš silné, polštářky jsou tvrdé, prsty dobře klenuté a těsné. Chůzi má aktivní a pružnou, pohyb je živý, ne však trhavý. Kůži má spíše silnou, avšak pružnou, často je trojbarevně mramorová, bez laloku.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 50 až 55 cm, s tolerancí +/- 1 cm.
Fena má v kohoutku 48 až 53 cm, s tolerancí +/- 1 cm.
VÁHA:
Standard FCI hmotnost neuvádí.
SRST:
Briquet griffon vendéen má srst bez nadsázky dlouhou, někdy huňatou a chundelatou, na dotek hrubou, s dobře vyvinutým podsrstím. Břicho a zadní část stehen nesmí být obnažené, obočí musí být dobře zřetelné, nesmí však oko překrývat.
Zbarvení je: Černé s bílými skvrnami. Černé s tříslovými skvrnami. Černé se světle tříslovým značením. Světle žlutohnědá s bílými skvrnami. Světle žlutohnědé s černou „pláštěnkou“ a bílými skvrnami. Světle žlutohnědé s černým potahem. Bledě světle žlutohnědé s černým potahem a bílými skvrnami. Bledě světle žlutohnědé s četným potahem.
Tradiční názvy jsou: „zaječí zbarvení“, „vlčí zbarvení“, „jezevčí zbarvení“ a „divoké kančí zbarvení“.
CHARAKTER:
Briquet griffon vendéen je velmi vnímavý, ale také rozhodný a odhodlaný. Je to rychlý pes, s příjemným hlasem a velmi jemným čichem. Je velice hbitý i na nerovném terénu a neodmítá práci v hustých porostech křoví. Chováním je velmi iniciativní, energický a vitální, s obrovskou životní sílou. Je vášnivým lovcem, vždy připraveným svého pána poslechnout.
PÉČE:
Briquet griffon vendéen potřebuje dostatek pohybu a pravidelnou péči o srst. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Briquet griffon vendéen se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2 – Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BGV
ČÍSLO STANDARDU:
19/ 18. 02. 2000 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
09. 01. 1999