Burma (Burmese)

Plemeno koček - Burma bylo opěvované již v dávnověké „Knize básní o kočkách“ a počítalo se mezi posvátná zvířata.

ANGLICKÝ NÁZEV:
pojmenování od angl. Birmy – Burma
PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Do Ameriky Birmy byly dovezeny z Burmy v roce 1930. Křížili je se siamskými silně tečkovanými. V roce 1949 dovezli tyto kočky do Anglie, kde v procesu křížení po dlouhou dobu tzv. „příživničily“. Výrazně však přispěly ke zdravému a houževnatému plemenu.
SRST:
Mimo široce rozšířeného hnědého zbarvení, rozeznáváme ještě dalších devět, mj. modré, čokoládové, liliové, červené, dortové, aj. Uši, nohy a čumák jsou o něco tmavší, než základní odstín. Spodní část těla je vždy světlejší, než záda. Srst je hladká, jemná, vydatně přiléhající, s tzv. „přelivem“. Koťata mohou mít tygří zvrásněný nátěr (tzv, „moaré“) a bílé kontrastní značky, což s růstem postupně zaniká.
HLAVA:
Burma má klínovitou hlavu s viditelným přechodem od čela k nosu.
NOS:
Nedlouhý, u kořene zlehka „splácnutý“.
UŠI:
Zakulacené , malých rozměrů, široce posazené a vypadají jako zlehka nakloněné dopředu.
OČI:
Oči velké, zdola kulaté, zlatavě-žluté barvy.
TĚLO:
Tělo je svalnaté, nedlouhé, s rozvinutým hrudníkem a rovnými zády. Brada je pevná a široká. Krk je dlouhý a elegantní. Končetiny má urostlé, dlouhé, poměrně tenké, zadní jsou o poznání delší než přední, tlapy půvabné, oválného tvaru.
OCAS:
Rovný, zužuje se k zatočenému konci.
OSTATNÍ POPIS:
Od literárních historiků Východu víme, že kočka podobná Burmanské kočce byla, stejně jako korat, opěvovaná již v dávnověké „Knize básní o kočkách“ a počítala se mezi posvátná zvířata. Takové kočky chovaly pouze v nejbohatších domech a chrámech, říkalo se, že přinášejí štěstí a bohatství.
Jako chyby se počítají kulaté oči, vpadliny v základu chvění („pinč“), ale také zelené oči a bílé skvrny na srsti.
PÉČE:
Burmy nevyžadují žádnou zvláštní péči.