Kočka domácí (Domestic cat)

U bezplemenných koček existuje nekonečná variabilita barevných variací. V západní Evropě se přirozeným způsobem zformovala ta plemena koček domácích, pro která je charakteristickým znakem modrá barva.

Počet plemenných koček ve světě nepřevyšuje 10%, v některých zemích jich však není než 2% z celkového počtu koček. Přestože mezi bezplemennými kočkami dochází k nekontrolovanému odběru, je možné vysledovat některé tendence k rozšiřování těch nebo jiných příznaků. Mezi bezplemennými kočkami je velice málo koček dlouhosrstých, protože dlouhá srst je z pohledu evoluce recesním znakem. Často se však vyskytují kočky, které mají srst jako Angorské nebo Main-cuna. V Rusku se takovým kočkám říká Sibiřské kočky.
Kočky severských států mají obvykle pevnější stavbu těla, silnou kostru a hustou srst. Kočky jižních států jsou lehčí, graciéznější, s tenkou srstí bez podsady. U bezplemenných koček existuje nekonečná variabilita barevných variací. V západní Evropě se přirozeným způsobem zformovala ta plemena, pro která je charakteristickým znakem modrá barva. Proto se v Evropě modré kočky vyskytují velice často. Typické pro východní státy je zbarvení color-point, v západní Evropě se však toto zba rvení vyskytuje velice vzácně, vzniká zde pouze křížením.
Tygří zbarvení, které je považováno za lepší „maskování“, se vyskytuje častěji než mramorové. Typické je dvou- nebo tří-barevné zbarvení. Severské kočky však mají bílé barvy méně, jižní kočky naopak více. Mezi bezplemennými kočkami se krémová barva vyskytuje velice zřídka, neboť toto zbarvení bylo dosaženo důsledkem selekce. Bezplemenné kočky jsou většinou červené nebo zrzavé.
Domácí kočky se rovněž mohou vystavovat na výstavách. Při hodnocení domácí kočky se započítává její fyzická kondice, stavba těla, zbarvení a vzhled. Barva očí musí odpovídat zbarvení srsti. Barvu srsti musí mít jedno-barevné kočky po celém těle ve stejném odstínu. U vícebarevných koček musí být jednotlivé barvy zřetelně označené a harmonicky mezi sebou kombinované.