Mainská mývalí kočka (Maine Coon)

Mainská mývalí kočka se obtížně přizpůsobuje životu v bytě a vyžaduje volný výběh. Líbezně a tiše mňouká, miluje spaní na těch nejnevhodnějších místech.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Maine-coon
PLEMENO:
Mainská mývalí kočka je polo-dlouhosrstá kočeka.
PŮVOD:
Její předci zpočátku žili v severní Americe, ve státu Maine. Poprvé se představily na výstavě v USA v roce 1869. Je pokládána za největší kočku, její hmotnost dosahuje 15 kg, obvykle se však její velikost blíží rozměrům Perské kočky.
Jedna legenda říká, že se tato kočka dostala na svět díky lásce Mývala čistotného a jakéhosi kocoura (odtud kun – od anglického slova coon). Potomci podědily především mývalí proužkovanost.
Dlouhou dobu se předpokládalo, že se plemeno zformovalo křížením turecké angory s pruhovanou krátkosrstou kočkou. Avšak další její příbuzenství s tureckou kočkou se nepotvrdilo. Standard byl přiznán v roce 1983.
VELIKOST:
Od střední do velké.
HMOTNOST:
V rozmezí 4 až 10 kg.
SRST:
Srst je hustá, hedvábná na omak, lesklá, na přední části těla je kratší, na břichu a zadních ko nčetinách delší. Její zbarvení je různé. V barvě srsti se dovolují všechny kresby a odstíny, kromě siamského, čokoládového, liliového a habešského.
HLAVA:
Hlava je v porovnání s tělem malinká, středně široká, s vysokými lícními kostmi. Čumák je středně dlouhý a silná brada přidává hlavě kvadratický tvar.
NOS:
Není dlouhý, s plynulým přechodem z čela na čumák.
UŠI:
Velké, široce a vysoko postavené, na koncích špičaté, u základu široké, s chomáčky srsti uvnitř.
OČI:
Velké, kulaté, široce a zlehka šikmo posazené. Jejich barva může být libovolná, nejčastější však je žlutavě zelená.
TĚLO:
Tělo je dlouhé, pevné, svalnaté, se širokou hrudí a horizontálními zády, obdélníkového tvaru. Nohy jsou silné, výkonné, široce postavené, středně dlouhé. Tlapy jsou velké, kulaté, s chomáčky vlasů mezi prsty.
OCAS:
Mainská mývalí kočka má dlouhý, u kořene široký, s tupým koncem, bez lomu, je pokrytý hustou dlouhou srstí.
CHARAKTER:
Jsou to něžná a přítulná zvířata, avšak na rozdíl od jiných koček se životu v bytě jen obtížně přizpůsobují a vyžadují volný výběh.
ZVLÁŠTNOSTI:
Existuje ještě jedna zvláštnost tohoto plemene, a to líbezné tiché mňoukání, které Mein-kun stále vydává. Spát ho najdete na těch nejnevhodnějších místech.
VADY:
U Mainských mývalích koček se často objevuje polydaktilie, tzn. mnoho prstů.
PÉČE:
Srst vyžaduje časté rozčesávání.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA