Svatobernarský pes (Saint Bernard)

Mírumilovný, přátelský pes, oddaný přítel dětí i dospělých.

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc. Saint Bernard, něm. St. Bernardshund
a). Svatobernardský pes dlouhosrstý - St. Bernardshund Langhaaring
b). Svatobernardský pes krátkosrstý - St. Bernardshund Kurzhaaring
PŮVOD:
Staré švýcarské plemeno. Jejich vzdálenými předky jsou dogy, které se účastnily pochodů římských dobyvatelů. V 17. století mniši augustiniánského kláštera svatého Bernarda ve švýcarských Alpách chovali obrovské hlídací psy, které používali v horách k hledání a zachraňování zbloudilých poutníků. Nejvíce se proslavil svatobernardský pes jménem Barry, který v letech 1800 – 1812 zachránil v zasněžených průsmycích 40 lidí. Ve Velké Británii se plemeno stalo známým roku 1865. Roku 1888 zahájil činnost Klub ctitelů svatobernardského psa v USA.
POPIS:
Jde o plemeno pracovních psů skupiny horských psů.
Hlava je objemná, masivní. Čelo široké, vypouklé, stop hluboký. Ocas je dlouhý, vysoko nasazený, nikdy není zatočen nad hřbetemd.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku
u psů 70-90 cm,
pro feny 65-80 cm.
VÁHA:
50 – 70 kg
SRST:
Srst je hustá, drsná, u krátkosrstých forem přilehlá, u dlouhosrstých lehce zvlněná, dlouhá. Zbarvení: různé odstíny rezavé s tmavými plochami a bílými znaky, také bílé s rezavými znaky.
CHARAKTER:
Mírumilovný, přátelský pes, oddaný přítel dětí i dospělých. Lehce se podrobuje výcviku. Dobře se hodí pro pátrací a záchranou službu. Výborně plave.
PÉČE:
Pro svatobernardského psa se doporučují pravidelné procházky.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.2 Molossi, horští psi.
Bez pracovních zkoušek.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
SB
ČÍSLO STANDARDU:
61 / 24.03.1993 (Švýcarsko)